Veškerá naše tvrzení, informace, logické vývody a závěry se opírají o poznatky, za něž byly uděleny 3 Nobelovy ceny již
v roce 1998. Dále se opíráme o následné, prohlubujícía aplikované výzkumy a veřejně dostupné studie. Nejobsáhlejší seznam literatury v českém jazyce je na straně 189 - 197 v knize Program ANO NO, skutečný zachránce života,
Dr. Louis J. Ignarro, vydavatelství Práh, r. 2005.
Další informace naleznete na Wikipedii , na požádání u nás u RNDr.Vladimíra Hricika, CSc. postupně se budeme snažit doplňovat do této sekce releventní informace. Za vaše připomínky a podněty již nyní děkujeme.

OXID DUSNATÝ  NO a Nobelovy ceny

Přepis tiskové zprávy:

Tisková zpráva
NOBELFÖRSAMLINGEN Karolinska Institutet
NOBELŮV VÝBOR při Karolinském institutu                                                                                  12. 10. 1998

Nobelův výbor na Karolinském institutu dnes rozhodl udělit Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu
za rok 1998 společně Robert F. Furchgott, Louis J. Ignarro a Ferid Murad za jejich objevy týkající se
"NO jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému".

Shrnutí Oxid dusnatý (NO) je plyn, který přenáší signály v organismu.
Přenos signálu pomocí plynu, který je produkován jednou buňkou, proniká přes membrány a upravuje funkce jiné buňky, představuje zcela nový princip pro signalizaci v biologických systémech.
Objevitelům NO jako signální molekuly je udělena letošní Nobelova cena.

Robert F. Furchgott, farmakolog z New Yorku, studoval vliv farmak na cévy, ale často dosahoval protichůdných výsledků.
Stejný lék někdy způsobil pokles a při jiných příležitostech nárůst sledovaných hodnot.

Furchgotta napadlo, zda změna nemůže záviset na tom, zda jsou povrchové buňky (endotelu) uvnitř krevních cév neporušené nebo poškozené.

V roce 1980 demonstroval významný experiment, kdy acetylcholin roztahoval cévy pouze v případě,
že endotel byl neporušený.

Vědec dospěl k závěru, že se cévy rozšiřují díky tomu, že endotelové buňky produkují neznámou signální molekulu, která způsobuje uvolnění buněk hladkého svalstva cév.

Tyto signální molekuly nazval EDRF (the endothelium-derived relaxing factor), další snahou pak bylo tento faktor identifikovat.

Ferid Murad, lékař a farmakolog žijící nyní v Houstonu, analyzoval činnost nitroglycerinu a příbuzných vasodilatačních látek a v roce 1977 objevil, že tyto látky uvolňují oxid dusnatý, který uvolňuje hladké svalové buňky.

Byl fascinován představou, že by plyn mohl regulovat důležité buněčné funkce, a spekuloval,
že endogenní faktory, jako jsou hormony, mohou být řízeny i prostřednictvím NO.

Jakýkoliv experimentální důkaz podporující tuto myšlenku v té době ovšem chyběl.

Louis J. Ignarro, farmakolog z Los Angeles, se podílel na výzkumu chemické povahy EDRF.
Předložil řadu významných analýz a v roce 1986 dospěl k závěru, společně a nezávisle
na Robertu Furchgottovi, že EDRF je totožný s NO.

Problém byl vyřešen a Furchgottův endoteliální faktor identifikován.

Když Furchgott a Ignarro představili své závěry na konferenci v červenci 1986, vyvolalo to lavinu výzkumných činností mnoha různých laboratoří po celém světě.
Jednalo se o první objev, že plyn může působit jako signální molekula v organismu.

Základní informace
Oxid dusnatý chrání srdce, stimuluje mozek, ničí bakterie, atd. Ukázalo se, že obyčejná jednoduchá látka znečišťující vzduch, která se tvoří při hoření dusíku, například ve výfukových plynech automobilů, může vykonávat důležité funkce v organismu. Toto zjištění vyvolalo senzaci.
Překvapení bylo o to silnější, že oxid dusnatý je zcela odlišný od všech ostatních známých signálních molekul a tak nestabilní, že je převeden na dusičnany a dusitany během 10 sekund.

Bylo již známo, že NO je produkován v bakteriích, ale nikdo neočekával důležitou funkci této jednoduché molekuly u vyšších živočichů, jako jsou savci.

Výsledky dalších výzkumů rychle potvrdily, že NO jako signální molekula má zásadní význam
pro kardiovaskulární systém.

Zároveň bylo zjištěno, že tento plyn plní řadu dalších funkcí.
Dnes víme, že NO působí jako signální molekuly v nervovém systému, jako zbraň proti infekcím, jako regulátor krevního tlaku a že hlídá průtok krve různými orgány.

NO je přítomen ve většině živých tvorů a v mnoha různých typech buněk.

Poté, co je NO vyprodukován v nejvnitřnější vrstvě buněk krevních cév, endotelu, rychle se šíří prostřednictvím buněčných membrán do podkladových svalových buněk.
Jejich kontrakce je oxidem dusnatým potlačena, což má za následek rozšíření tepen.
Tímto způsobem NO reguluje krevní tlak a průtok krve.

Tento proces rovněž zabraňuje tvorbě trombů.

Když je NO formován v nervových buňkách, rychle se šíří všemi směry a aktivuje všechny buňky v okolí. Následkem mohou být změny mnoha funkcí a reakcí, např. gastrointestinální motility.

Je-li NO produkován v bílých krvinkách (např. makrofágy), stává se ve větším množství toxickým
pro napadající bakterie a parazity.

Význam v medicíně dnes a zítra

Srdce: U aterosklerózy má endothelium sníženou kapacitu pro výrobu NO.
Oxid dusnatý může být ovšem doplněn léčbou nitroglycerinem. V současné době se ve farmacii věnuje velké úsilí na vytváření silnější a selektivní srdeční medikace, jež by byla založena na nových poznatcích
o signální molekule NO.

Šok: Bakteriální infekce může vést k sepsi a oběhovému šoku. V této situaci hraje NO škodlivou roli.
Bílé krvinky reagují na bakteriální produkty uvolněním obrovského množství NO, který roztahuje cévy, krevní tlak klesá a pacient může ztratit vědomí.
V této situaci však mohou být inhibitory NO syntézy užitečné v intenzivní péči.

Plíce: Pacienti v intenzivní péči mohou být léčeni inhalací NO plynu.
Tato metoda dosáhla dobrých výsledků a dokonce zachránila i životy.
Plyn NO byl kupříkladu použit ke snížení nebezpečně vysokého krevního tlaku v plicích kojenců.
Velmi důležité je ovšem dávkování, protože plyn může být ve vysokých koncentracích jedovatý.

Rakovina: Bílé krvinky používají NO nejen k zabíjení infekčních agresorů, jako bakterií, plísní a parazitů,
ale také na obranu hostitele proti nádorům.
Vědci v současné době testují, zda molekuly NO mohou být použity k zastavení růstu nádorů,
protože tento plyn může vyvolat programovanou buněčnou sebevraždu - apoptózu.

Impotence: NO může významně stimulovat erekci penisu, dilatací cév vedoucích do topořivých tělísek. Tyto znalosti se využívají při vývoji dalších stimulantů.

Diagnostické analýzy: Některá zánětlivá onemocnění mohou být odhalena analýzou produkce NO,
např. z plic a střev.
To lze využít pro diagnostiku astmatu, kolitidy a dalších onemocnění.

NO je důležitý pro čichový smysl a pro naši schopnost rozpoznat různé vůně.

Může být dokonce důležitý i pro naši paměť.

Nitroglycerin
Alfred Nobel vynalezl dynamit, produkt, ve kterém je náchylnost nitroglycerinu k výbuchu tlumena tím,
že je tato detonační látka absorbována v křemelině (porézní půdě bohaté na schránky rozsivek).
Když Nobel onemocněl s onemocněním srdce, předepsal mu jeho lékař nitroglycerin.
Nobel jej odmítl užívat, protože věděl, že lék způsobuje bolest hlavy, přestože by mu to mohlo odstranit bolest na hrudi.
V dopise Nobel napsal: Je ironií, že mám teď od lékaře předepsán k jídlu nitroglycerin.

Již od předminulého století je známo, že výbušnina nitroglycerin má příznivé účinky proti bolesti na hrudi. Trvalo ovšem sto let, než bylo objasněno, že nitroglycerin působí uvolněním plynu NO.

Vitamín C

• Těm, kteří mají sklony k infekci.
• Během zimních měsíců a období epidemií, každému k zajištění silnější podpory imunitního systému.
• Lidem, kteří sportují, a těm, kteří vykonávají těžkou fyzickou práci ke snížení vyčerpání.
• Těm, kteří jsou v intenzivním mentálním napětí, k podpoře normální činnost nervového systému.
• Starým lidem a osobám v rekonvalescenci.
• Ke zvýšení vstřebávání železa (zvláště ženám v období plodnosti a pacientům s anémií, jejíž příčinou je nedostatek železa).

Zdroj - Wikipedie

Vitamín C je potřebný pro metabolizmus aminokyselin, konkrétně pro vznik nekódovaných aminokyselin hydroxylysinu a hydroxyprolinu.
Tím se podílí na syntéze kolagenu.
Nedostatek vitamínu C se proto projevuje menší pevností cévní stěny, především vlásečnic, a zvýšenou krvácivostí, a dále typicky sníženou pevností vazivového aparátu zubu a s tím spojeným vikláním
a vypadáváním zubů.
Dále je vitamín C důležitý pro tkáňové dýchání.
Podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek, podporuje růst.
Podílí se také na antioxidační obraně buňky, neboť dokáže redukovat tokoferylový radikál
(ovšem za určitých podmínek může askorbát v organismu působit naopak i prooxidačně).Doporučená denní dávka vitamínu C je podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) 90 miligramů za den pro dospělého zdravého muže a 80 mg pro dospělou zdravou ženu.[10]

Ačkoliv to není přesvědčivě dokázáno, sportovci nejspíš potřebují o něco více vitamínu C než lidé se sedavým způsobem života, protože tento vitamín hraje roli v nápravě oxidačního poškození a při léčení
a hojení.[11]
Denní doporučená dávka se pohybuje v rozmezí 60 - 100 mg.
Doplňky stravy povětšinou uvolňují vitamínu C postupně, kdyby došlo k předávkování, hrozí pouze vyloučení vitamínu C močí.[12]
Můžeme tedy říci, že doplňování vitamínu C je žádoucí.
Negativní důsledky suplementace vitamínem C byly pozorovány pouze u extrémně nadlimitních dávek vitamínu C (v gramech), a to při dlouhodobé konzumaci.
Negativním projevem předávkování je například podráždění žaludku.U osob se zvýšenou spotřebou vitamínu C je vhodné zvažovat adekvátní suplementaci preparátem s postupným uvolňováním vitamínu C.
Do uvedené skupiny osob lze zařadit kuřáky, těhotné a kojící ženy, starší osoby, osoby se zvýšenou fyzickou a psychickou zátěží.

Vitamin C - intravenózní léčba vysokými dávkami

Státní ústav pro kontrolu léčiv v poslední době zaznamenal v ČR zvýšenou propagaci intravenózní léčby vysokými dávkami vitaminu C (tj. kolem 1g/kg hmotnosti/den).

Tato léčba je propagátory cílena zejména na onkologické pacienty pro své údajné cytotoxické působení na nádorové buňky a je prezentována také jako "netoxická chemoterapie" či léčba, která zlepšuje prognózu přežití a kvalitu života onkologicky nemocných. Takové závěry však nejsou dosud dostatečně podloženy a účinnost i bezpečnost vysokých dávek vitaminu C je zatím ověřována jen na úrovni klinických hodnocení.

Podávání velmi vysokých dávek vitaminu C onkologickým pacientům (více než 7,5 g/den) není Státním ústavem pro kontrolu léčiv ani Českou onkologickou společností v současné době považováno za standardní léčbu.

V ČR jsou registrovány a obchodovány dva přípravky s obsahem vitaminu C v intravenózní formě pro prevenci a léčbu hypovitaminózy C - Vitamin C-Injektopas 7,5 g koncentrát pro infuzní roztok (schválené dávkování do 7,5 g/den) a Acidum ascorbicum Biotika injekční roztok (schválené dávkování 500-1000mg/den). Pro intravenózní léčbu vysokými dávkami jsou však doporučovány řádově vyšší dávky - 1-1,5g/kg hmotnosti/den.

Upozorňujeme, že parenterální podávání velmi vysokých dávek vitaminu C je v současné době neschválená a ještě nedostatečně ověřená léčba. Navíc může vést i k poškození ledvinných funkcí. Lékař, který podává pacientovi vitamin C v dávkách vyšších než 7,5 g/den, léčí off-label na základě své vlastní odborné zodpovědnosti. Poskytovatel zdravotních služeb nese zodpovědnost za jakékoli zdravotní problémy, které by tato léčba mohla pacientovi způsobit.